Kromě toho že se těším na sobotu – poslední den výstavy v Kralupech – komentovaná prohlídka – jsem si vzpomněl na Karla Čapka, cituju s mírnou parafrází:
Kříž kryje naše nejbližší i známé.
Loupe nás v kříži, bude jaro již!
Nad ledasčím letos křížek uděláme.
A s tím ostatním, s tím budeme mít kříž.
A ještě něco mi lístkovnice z hlavy vyhazuje:
Axel Munthe – Kniha o životě a smrti…víte jak končí?
Hlava mi klesla na rámě sv. Františka. Byl jsem mrtvý a nevěděl jsem o tom.
Tak to je zatím to první, co mě ke křížku napadlo. To hrubé dřevo je staré, hodně. Místy podstatně prožrané – nechal jsem ho ozářit v muzeu v Roztokách u Prahy. Stáří dřeva – jak dlouho trvá, než smrk doroste do takových let, aby z něj bylo možné nařezat tak širokou fošnu?! Sto let jistě. A pak ji osadili, v r. 1888 a já jsem její kus dal v r. 1923 ozářit, tak si to spočítejte.